Mezinárodní zkoušky barvářů – ITÁLIE

Prova Internazionale per Cani da Traccia con C.A.C. CACIT


V neděli dne 14. dubna se konaly v Itálii mezinárodní zkoušky barvářů. Místem konání bylo alpské město Ovaro, které se nachází v provincii Udine nedaleko rakouských a slovinských hranic. Ovaro leží v údolí Val Degano, které je centrálním údolím alpské oblasti Carnia. Malebné město má asi 2000 obyvatel a velmi bohatou historii. Je obklopeno alpskými horami, ze západu Col Gentile (2076 m) a z východu dell’Arvenis (1968 m).
Na zkoušky jsme vyrazili na pozvání přátel z italského klubu společně se Zdeňkem Havlíčkem zkusit štěstí s bavorským barvářem Jägerem z Ĺubochnianskej doliny. Po příjezdu jsme byli velmi srdečně přivítáni a zůčastnili se společné večeře s členy italského klubu a ostatními vůdci.
Brzy ráno bylo zahájení zkoušek, kontrola dokumentů a přejímka psů. Nástup byl poněkud méně okázalý a bez troubení, vše se však odehrávalo ve velmi přátelském duchu za velkého zájmu početné korony. Každému psovi byl zkontrolován čip a jeho číslo porovnáno s číslem v průkazu původu. Na nástupu bylo 16 psů z Itálie, Švýcarska, Rakouska, Slovinska a České republiky. Po vylosování čísel byli vůdcům přiděleni rozhodčí a následoval odjezd na práce.
První disciplínou bylo odložení. Všichni psi byli odložení společně na obrovské pláni, měli na sebe přímou viditelnost. Pro získání plného počtu bodů musel být pes odložen volně, bez obojku a bez jakéhokoliv vůdcova předmětu v blízkosti. Během odložení se dvakrát střílelo, rozhodčí i korona sledovali psy z cesty, která přes pláň vedla. Jäger byl odložen volně, první disciplína proběhla bez problémů.
Následoval odjezd s rozhodčím na stopu. Před stopou bylo zkoušeno vodění na volno, rozhodčí chtěl také vidět odložení za pohybu při šoulačce, kdy pes musel zůstat na posunek na místě, dokud se vůdce pro něho nevrátil. Zde také vše proběhlo bez bodové ztráty.
Stopa byla kapaná, barvu jsem ale na nástřelu nikde neviděl. Pes chvíli ověřoval nástřel, zalehl do řemenu a vydal se po stopě. Stopa vedla v členitém horském terénu přes různé překážky. Podle pobytových znaků bylo zřejmé, že je tato oblast hojně zazvěřena. To se nám bohužel stalo osudným, pes na stopě jednou sešel a Zdeněk s rozhodčím viděli odcházejícího jelena, kterého jsme asi zvedli. Psa jsem musel znovu nasadit, znovu se chytl a dovedl mě na lože, kde jsem ho vypustil. Na vrácení měl 5 minut, vrátil se za dvě minuty a po oznámení nás dovedl ke kusu. Z mého pohledu se mě stopa zdála dlouhá a dost těžká.
U kusu byla zkoušena disciplína hlídání kusu. Na pokyn rozhodčího jsem u kusu uvázal psa a odešel se schovat. Rozhodčí se plížil ke kusu a zkoušel, jak bude pes reagovat a zda si bude kus bránit. Pes v naprostém klidu sledoval rozhodčího, který kolem něho běhal s klackem a evidentně nechápal, co se děje. Nebylo mu jasné, co rozhodčí, který s námi jel před tím autem a absolvoval s námi celou stopu, vlastně dělá. Na této disciplíně pes obdržel nějaké penále, mám li však být upřímný, ve skrytu duše jsem byl rád, že zůstal v klidu a prokázal dobré nervy. Pro moji loveckou praxi potřebuji psa, který ostrost vůči lidem nevykazuje.
Po poslední disciplíně následoval zasloužený odpočinek, nějaké to pivko s ostatními vůdci a čekání na ukončení zkoušek. Na nástupu bylo vyhlášeno pořadí. Zkoušky vyhrál bavorský barvář z Itálie, na druhém místě se umístil hanoverský barvář ze Švýcarska a na třetím místě skončil bavorský barvář Jäger z Ĺubochnianskej doliny z České republiky. Na zkoušky jsem odjížděl s přáním nějak se doklepat na konec stopy a neudělat našemu klubu ostudu. Tento záměr se snad podařil. Pes pracoval celou sezónu na přirozených stopách a vzhledem k dlouhé zimě a v naší oblasti přetrvávajícímu sněhu nebyly podmínky s ním umělou stopu pořádně zopakovat.
Zkoušky barvářů v Itálii jsou odlišné, jiný kraj, jiný mrav. Naše zkoušky a soutěže se mě zdají být více kompaktní, více se blíží naší skutečné lovecké praxi. Italské zkoušky jsou souborem jednotlivých disciplín, které skutečný lov až tak přesně nenapodobují, schopnosti psa a spolupráci s vůdcem ale dokonale prověří také. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost.
Nezbývá než poděkovat našim italským přátelům za velmi pěkné přijetí a zájem, který o naši výpravu projevovali. Zdeňkovi Havlíčkovi děkuji za doprovod a morální podporu, za to, že poskytl vůz, dlouhou cestu odřídil a velkou měrou se podílel na nákladech této akce, kterou jsme si celou hradili z vlastních zdrojů.
Norbert Pelc