Prapůvodním předkem psa, i když existuje několik zatím ne zcela vysvětlených odlišností, je vlk, což potvrdily nejnovějšími rozbory DNA a jiných mikrobuněčných struktur. Původ současných plemen barvářů, tak jako i jiných loveckých plemen psů odvozujeme od keltské braky, jejíž kosterní nálezy pochází z počátku 7.stol. před n. letopočtem. Keltové, zručný lovecký národ a chovatelé psů, táhli v mladší době železné z Galiu na území dnešního Španělska, Británie, Itálie, Německa, do dunajského prostoru, dále přes Balkánský poloostrov a dnešní jižní Rusko přešli až do Malé Asie. Toto stěhování a putování keltských kmenů mělo význačný vliv na rasový vývoj loveckých psů většiny západoevropských a středoevropských plemen.
V pozdější době, okolo roku 95 až 180 po Kristu, řecký spisovatel Arrián popisuje lov podunajských Keltů, kdy k vystopování zvěře byl využíván pes s velmi jemným nosem, vrásčitého vzhledu, souhrnně označován pod názvem Segusiér. Tento pes byl využíván pouze k vystopování zvěře, kdežto k jejímu štvaní byli využíváni psi z plemen skupiny chrtů. Označení Segusiér tedy platilo psům s jemným nosem, lovících na stopě. U psů pro práci na stopě bylo přihlíženo k rozvážnosti, klidu a jemnosti čichu. Tak docházelo po celá staletí k pozvolnému záměrnému výběru a liniovému šlechtění chovu psů – vodičů.
Vznik samostatného plemena vodiče je datován do dob vlády Karla Velikého (kolem r. 800), kdy chov psů za účelem loveckého vyžití patriarchů doznalo značného vzestupu. V této době byl při výběru kladen velký důraz na silnou stavbu těla, široký nos, tupou mordu, klidnou a rozvážnou povahu. Hlasitost byla nežádoucí a byla v chovu potlačována.
Již kolem roku 1250 dominikán Albert Magnus popisuje plemenné znaky vodícího psa. V této době následkem křížení vzniklo mnoho variant, které vynikaly mohutností i zbarvením. U těchto psů se vyskytovala barva šedá, černá i červená, avšak museli existovat také bíle skvrnití psi. Černá barva je jistě dědictvím proslulých vodičů opatství Sv. Huberta v Ardenách, kde benediktini z tohoto opatství dodávali po staletí psy francouzskému královskému dvoru. Tito psi byli předchůdci dnešního plemene Bloodhound.
Z tohoto období se nám také dochovaly mnohé rukopisy popisující metody výcviku a vedení psa-vodiče. V nich je též zaznamenáno, že psovod, který se psem pracoval, byl vysoce ceněn a byl vždy považován za významného a znalého loveckého odborníka. Výuční doba trvala tři roky, neboli „tři ověšení”. Výcvik psa se neprováděl v době přebarvování zvěře, ani v době říje, protože nos psa nesměl být přivykán na příliš teplou a lehkou stopu.Vyškolený myslivecký stopař musel dokonale ovládat výcvik vodiče, dále znalost čtení stop a jelenářská znamení. Dobře vycvičený vodič byl nejcennějším loveckým psem tehdejších časů. Na loveckých dvorech požívali myslivci-stopaři vysoké vážnosti. Na jejich obeznání lovné zvěře závisel úspěch parforsního honu. Jakmile vůdce se psem vystopoval ukrytou zvěř, převážně jelena, končila jeho práce. Na lovecký dvůr pak donesl znaky (trus, sílu spárků, délku kroku atd.) a majitel vydal rozhodnutí, zda na obeznanou zvěř může být honěno. Avšak i v době honu vodič zůstal nablízku, kdyby smečka honičů stopu ztratila a musel stopu znovu nalézt.
Od počátku používání střelných zbraní došlo k přetváření loveckých metod. Původní úkol vodiče připravovat lov ztratil na významu a stále častěji byl využíván pes po výstřelu. Avšak u psů, kde po staletí byla potlačována hlasitost a štvavost, docházelo k neúspěchu. Nedostatečná účinnost tehdejších střelných zbraní vyvolala potřebu, poraněnou zvěř uštvat a dostřelit. Začalo se tedy s výcvikem hlasitě honících brak, jejichž předek tak, jako u vodiče, byl keltský Segusier. Mnohdy byly k této práci vybíráni “zkažení vodiči”, kteří pracovali na teplých stopách a poznali silnější půvab práce na pobarvené stopě. Během této doby nacházeli psi-vodiči stále větší použití jako barváři.
Historický vývoj palných zbraní, zavedení nových lesnických a loveckých pořádků a zákonů zdůrazňujících vlastnictví půdy, přispěl v první polovině 19.století k všeobecnému útlumu zaběhlého způsobu lovectví. V této době byly lovecké dvory v německých a jejich sousedních zemích rozpouštěny, mimo kurfiřtský lovecký dvůr v Hannoveru (kurfirst – kníže který směl volit panovníka), který naopak zaznamenal svůj rozkvět. Tento dvůr byl znám svou přísnou organizací a péčí o lovecké obyčeje. Hannoverský lovecký dvůr se tak stal záchranným územím tohoto plemene. Léty osvědčené výcvikové metody byly převzaty a dále rozvíjeny. Základem se stala tradiční činnost při výcviku vodiče a to práce na studené stopě zdravé zvěře.
Roku 1866 připadl Hannover Prusku a lovecký dvůr byl rozpuštěn. Větší část lovecké správy byla převzata jako lesní personál do pruských služeb, takže chov i výcvik psů byl nadále podporován a rozšiřován. Vysokohorský lov však ukázal, že hannoverský barvář je příliš těžký, proto bylo přikročeno ke křížení s jinými honiči, především tyrolskou brakou, čímž vzniklo lehčí plemeno bavorský horský barvář.
V toto období vznikl v Německu v roce 1885 „Spolek pro zušlechťování plemen psů” a ve Slezsku je založen spolek „Nimrod”, který se ujal barváře. Tento je vlastně předchůdcem spolku “Hirschmann”, který byl založen 17.6.1894 v Erfurtu. V Lipsku v roce 1930 zakládají Klub bavorských horských barvářů, Rakouský spolek barvářů, Maďarský spolek barvářů a spolek Hirschmann Mezinárodní svaz chovatelů barvářů (ISHV). Cílem tohoto svazu bylo a je podporovat chov a myslivecké vedení obou plemen barvářů. Později byl do tohoto svazu přijat Švýcarský klub barvářů. Dnes jsou v tomto mezinárodním klubu zapojeny kluby z Německa, Maďarska, Rakouska, Švýcarska, České republiky, Slovenska, Polska, Belgie, Francie, Itálie, Norska, Švédska, přihlásil se a na řádné členství čeká Rumunsko.
Některé údaje z kroniky
- 1883
- založena plemenná kniha psů v Rakousku, otištěn první exteriér HB
- 1884
- první řádně zapsaný HB v Čechách pod.č.83, jméno Hirschmann, majitel hrabě Czernín-Morzini, lesní správa Krkonoše
- 1885
- ve třetí knize otištěn první exteriér BB
- 1903
- první zkoušky barvářů v Rakousku-Uhersku, v Malackách za účasti 7 barvářů
- 1947
- vydává František Peřina příručku o barvářích
- 1954
- vychází v edici Svazarmu kniha Barvář od Viktora Jugla, lesmistra v.v.
- 1955
- Je ustanovený neoficiální výbor KCHB -V.Jugl, F.Peřina, J.Ptáček, F.Kolín, O.Anděl
- 1958
- Vyhláškou Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství se zřizují kluby pro jednotlivá plemena psů. 14.2.1958 byl v Praze v hotelu Internacionál založen KCHB
- 1958
- KCHB pořádá v Krkonoších ve dnech 16. až 20.10. 1958 na Kolínské Boudě svůj první chovný svod, kterého se museli zúčastnit všichni chovní jedinci obou plemen a celostátní hlavní zkoušky barvářů.
- 1958
- V Hluboké nad Vltavou je klubem zorganizován za účasti 24 frekventantů první kurz Jelenář-vůdce barváře
- 1961
- na konferenci klubu je zvolen do čela výboru pan Vojtech Michelčík ze Slovenska
- 1965
- jsou uspořádány 1.mezinárodní zkoušky barvářů v ČSSR v Lubochňanské dolině
- 1967
- vychází první číslo klubového zpravodaje (Potocký)
- 1968
- po federativním uspořádání republiky je KCHB spolu s několika dalšími kluby předán pod záštitu SPZ a používá dále oficiální název ve slovenštině KCHF. Probíhají první jednání o vstupu klubu do ISHV.
- 1969
- po politickém zákazu opět vychází klubový zpravodaj
- 1960
- založena plemenná kniha psů v Rakousku, otištěn první exteriér HB
- 1972
- změna zkušebního řádu – zakládá se nepobarvená stopa
- 1975
- zavedení povinného tetování štěňat
- 1976
- změna zkušebního řádu, hlavní zkoušky barvářů jsou posuzovány individuálně. Do republiky je dovezen první Bloodhound panem Jar.Charyparem
- 1978
- I. ročník soutěže, o putovní cenu UV ČMS v Jeseníkách Lázně Lipová, vítěz Josef Lindner s HB AZOR od Tetřeví skály
- 1979
- II. ročník soutěže, Krkonoše-Hofmanova bouda, vítěz ARGO od Sklenské rokle, vůdce Jaroslav Uhlík
- 1981
- III.ročník soutěže, chata Sigma-Jeseníky
- 1982
- IV.ročník soutěže, Šumava-Vimperk, Kubova Huť
- 1983
- V.ročník soutěže, Most-Flájská obora
- 1984
- VI.ročník soutěže, Karlovy Vary-Pernink
- 1985
- VII.ročník soutěže, Jeseník-Velké Losiny
- 1986
- VIII.ročník soutěže, Krkonoše-Dvorská bouda
- 1987
- IX.ročník soutěže, OMS Teplice
- 1994
- X.ročník soutěže, předcházelo přerušení na 6 roků ohledně zákazu umělého poraňování zvěře, X. ročník se konal Příbram-VLS Valdek
- 1996
- XI.ročník soutěže, Moravskoslezské Beskydy, Velký Polom, po úrazu zde zemřel dlouhodobý člen Lad.Varvařovský
- 1998
- XII.ročník soutěže, Železná Ruda
- 2000
- XIII.ročník soutěže, Náchod-Rychnov, Janovičky
- 2002
- XIV. ročník soutěže, Rapotín – OMS Šumperk
- 2004
- XV. ročník soutěže, VLS Horní Planá
- 2006
- XVI. ročník soutěže na Lesné v Krušných Horách