Před výstřelem
Okamžik, který bezprostředně předchází výstřelu na zvěř, bývá pro mnoho myslivců kritický. Dostavuje se u nich totiž stav, který označujeme jako lovecká horečka, neboli „jelenčice“. Její průběh je individuální, nicméně mezi společné rysy patří zrychlený tep a dýchání, případně třas těla. Nic z toho nepřispívá ke klidnému zamíření a jistému spuštění rány. V každém případě bychom ale ani v okamžiku tohoto vypětí neměli zapomenout na základní zásady:
- Zapamatujte si co nejlépe místo, kde zvěř v době výstřelu stála.
- Střílejte pouze na kus, který má hlavu nahoře. Po výstřelu tak nedojde k uzavření rány.
- Nestřílejte na zvěř „ na špic“ ze předu a nebo ze zadu.
- Žádné „kuchyňské rány“ za slecho a nebo na krk!
- Netáhněme před výstřelem záměrným křížem puškohledu po běhu směrem nahoru na plec a při tomto pohybu se zbraní nestřílejte – je totiž velká pravděpodobnost, že přestřelíte běh.
- Buďte vždy připraveni opakovat ránu.
Po ráně
- Sledujte přes puškohled zvěř, která po ráně zalehla a je-li to potřeba, vystřelte ve správný čas znovu.
- Pokud se zvěř po ráně zvedne na běhy, jedná se buď o ránu na běh, obrnou ránu a nebo ránu na trn. Vždy pak následuje obtížná dohledávka s nejistým výsledkem.
- Další rána na postřelený kus má za účel zvěř zastavit, zpomalit a nebo alespoň znovu zranit. To, jak zvěř stojí, není rozhodující. Je celkem jedno, kam zvěř zasáhnete. Když zvěř po ráně odbíhá, nedoufejte, že se zastaví a nebo že musí každým okamžikem padnout – jednejte!
- Uvědomte a zopakujte si celou situaci ještě jednou:
- Kde zvěř stála?
- Slyšel jsi náraz kule?
- Kudy zvěř unikala?
- Jak se zvěř po ráně chovala?
- Zachovejte klid a nechoďte rovnou po ráně na nástřel. Jak dlouho máte čekat, to závisí na místě, kde se nacházíte a na předpokládaném zranění zvěře.
- Před odchodem ze stanoviště si toto místo označte pro případnou další potřebu.
Na nástřelu
Prvotním vyšetřením nástřelu můžeme mnohé zachránit, ale také mnohé pokazit a pro nejbližší hodiny výrazně zkomplikovat.
- Kdo je pozorný, zkušený a má dostatečnou praxi, čte z nástřelu jako z knihy.
- Jděte na nástřel pokud možno sám, pomalu a tiše, postřelený kus může stát nedaleko.
- Nechoďte na nástřel přes stopu unikající zvěře. Můžete neúmyslně zničit znaky na stopě a na nástřelu.
- Když něco na první pohled najdete, uschovejte to, aby to neodnesla sojka, myš a nebo liška. Nalezená kost, srst, případně běl, nebo svalovina, může pomoci při posouzení, kam dopadla kule.
- Přenechejte hlavní prohlídku nástřelu vůdci barváře. On ví, co a kde ještě hledat.
- Pokud na nástřelu nic nenajdete, přenechejte jej vůdci barváře. Usnadníte mu práci a nemusí zbytečně hledat v širokém okolí.
- Označte směr úniku zvěře a ukažte vše vůdci barváře.
- Po stopě jděte jen tehdy, jste-li přesvědčení, že najdete kus zhaslý (plicní barva).
- Nikdy nechoďte přímo po barvě, jděte vždy mimo pobarvenou stopu. Roznesete tím pach barvy na podrážkách bot po širokém okolí a zbytečně tím ztížíte psovi práci.
- Zřetelně označte nástřel a směr úniku zvěře. Často totiž střelec spoléhá na to, že nástřel najde bez označení i napodruhé, ale s ohledem třeba na mlhu, tmu, déšť, sníh, či jiné změny podmínek, bývá mnohdy velmi obtížné až nemožné nástřel znovu najít.
- Nenasazujte nikdy na stopu nezkušeného psa, neboť tím značně ztížíte zkušenému barváři následnou dohledávku.
Specifika společného lovu
Střelba na zvěř během společného lovu je značně odlišná, stejně jako její chování a značení. Specifické podmínky se tím vytvářejí také pro psovoda a jeho psa. Zvěř je v okamžiku výstřelu v pohybu, nadopovaná stresovými hormony, připravená na stoprocentní únikové reakce. Šance na rychlé zhasnutí tím klesá. Chceme-li se dočkat zaslouženého úlovku, pak:
- Zorientujte se v okolí vašeho stanoviště.
- Stanovte si hranici, po kterou jste schopni dobře střílet a spolehlivě zasáhnout běžící zvěř.
- Střílejte pouze na jeden kus z tlupy, a to tak dlouho, pokud neleží.
- Přestaňte na zvěř střílet v okamžiku, kdy máte dva postřelené kusy a není jasné, zda jsou zhaslé (zvěř nevidíte).
- Zvěř většinou jde rychle a objeví se neočekávaně. Přesto si co nejlépe zapamatujte nástřel a směr úniku postřelené zvěře.
- Informujte co nejdříve svého závodčího o postřelené zvěři a sdělte mu všechny nezbytné informace, které by měl vůdce barváře znát. Je povinností každého střelce ohlásit postřelení zvěře a viditelně označit místo nástřelu.
- Netahejte pokud možno žádné střelené kusy přes stopu postřelené zvěře.
- Při vyvrhování zvěře prohlédněte kus a všechna střelná zranění, která nejsou způsobena vámi, nahlaste neprodleně závodčímu.
- Sdělte závodčímu všechna důležitá pozorování (například jiným lovce postřelená zvěř).