Obecně lze říci, že spárkatá zvěř značí téměř každý zásah těla nepřirozeným pohybem. I pouhé škrábnutí je pro ni značně bolestivé a nečekané. Naprosto jinak ale bude na zásah reagovat klidně se pasoucí zvěř, než zvěř tušící nebezpečí, jejíž organismus je nadopován přílivem adrenalinu. Tehdy reaguje na každý další podnět úprkem. Typické značení zásahu však chybí.
Je rána myslivecká, která poruší životně důležité orgány.
Nízká komora: Zvěř často v ráně nadskočí, protáhne krk a vyráží prudce dopředu. Na nástřelu nacházíme kratší stříž ze spodu hrudníku a světlou barvu.
Rána na srdce: Zvěř často značí výskokem, prudce vyráží, ale ve velmi krátké vzdálenosti klesá a rychle zhasíná. Zvěř uniká s hlavou sehnutou k zemi a často slepě naráží do stromů a keřů. Na nástřelu nacházíme zpěněnou a okysličenou barvu, často i s kousky plic, růžového zabarvení. V méně častých případech zůstává na nástřelu plochý odštěpek kosti z žeber.
Vysoká komora: Bývá často poraněná páteř a zvěř utrpí silný otřes. Zvěř se okamžitě láme v ohni. Rána na lopatku: V případě roztříštění lopatky zvěř opět prudce značí a v ráně se láme. Ovšem ne tak náhle, jako u rány na vysokou komoru, kdy byla zasažena páteř.
Dosled při ráně na komoru: V případě řádného navedení psa na nástřel a ponecháni klidu zvěři na zhasnutí, bývá dosled převážně krátký a úspěšný, bez následného štvaní a stavění.
Při zásahu na trn obratle se zvěř okamžitě láme v ráně a prudce odkazuje běhy. Podle velikosti poškození trnového výčnělku, nebo podle toho, jak moc byl kus zásahem otřesen, leží zvěř bez pohybu. I tak se jedná o velmi krátký časový úsek počítaný ve vteřinách, maximálně něco málo přes minutu. Zvěř se následně velmi rychle zvedne zpátky na běhy a rychle uniká. Tyto zásahy nejsou ve skutečnosti tak časté, jako tzv. ,,duté rány“ (velmi vysoká komora), kdy střela projde mezi páteří a horními orgány, které nebývají zasaženy a nebo jen nepatrně. Kus po zásahu opět okamžitě klesá k zemi, ale následně vstává a rychle uniká. Mnohdy je také zasažen spodní osten obratle a takto zasažený kus nějaký čas za sebou vleče zadní běhy. Během chvíle ale získá opět po otřesu páteře jistotu na bězích a uniká.
Nástřel: Nacházíme spíše delší stříž, tmavě zbarvenou ze hřbetní části a světlou barvu.
Dosled: Barva je vidět hlavně na nástřelu, ale po pár metrech mizí úplně. Je to dáno tím, že jakmile se kus zvedne, barva začne stékat do srsti a zůstávat v ní. Až se srst naplní barvou, pak opět můžeme nacházet kontrolu (barvu) ve stopě. Bude to ale jen velmi sporadicky.
Tyto práce vyžadují velmi zkušeného psa ve výborné fyzické kondici. Pes musí mít velmi důrazné štvaní a stavění!! Psa výjimečně nasazujeme co nejdřív, abychom využili chvíle, kdy je kus ještě otřesen po zásahu. Raněný kus poměrně brzy zaléhá, protože je po zásahu dezorientován. Následná práce už je jen na důrazu psa, protože kus nemá ani defektní běhy, ani nikterak poškozené orgány. Přesto je možné i tento náročný dosled zvládnout tím, že zvěř je prakticky uštvána psem a následně se mu vydá.
Pro tyto náročné práce, je velkou výhodou využití gps, díky které jsme schopni psa rychleji lokalizovat a dostat se tak na místo stavění včas, než štvaný kus znovu zmobilizuje síly k dalšímu úniku.
Zásahy na trn nejsou vždy smrtelné.
Jiné je to ale v letních měsících, kdy je rána zakladena larvami masařek. Dochází pak k velmi rychlé sepsi a následnému velkému strádání zvěře, končící smrtí.
Zasažená zvěř z důvodu ztráty stability prudce poklesne na tu stranu, na které byla zasažena. Ihned ale vyrovná rovnováhu a uniká. Zasažený běh, pakliže úplně povolila kost, se viditelně klátí. V menším počtu případů se stane, že kost nepraskne, nebo praskne až později při úniku. Kus má snahu spíše stoupat do kopce a šetřit si tak více poraněný běh tím že, klade větší váhu na zadní běhy. Při stoupání do kopce přikládá postřelený běh ke svahu.
Nástřel: Nacházíme tříšť z předního běhu, menší kousky dutých kostí, morek, krátkou, asi 0,5 cm stříž. Barva má světlejší odstín a je jí zpočátku dost. Později ji ve stopě bude ale výrazně ubývat.
Dosled: Rána na přední běh znamená většinou delší dosled, končící štvaním a stavěním. V případě zvěře jelení je nutné počítat s vratistopou před zálehem.
Na tuto práci je nutné nasadit zkušeného a silného psa, který vyniká vytrvalým štvaním a důrazným stavěním zasaženého kusu.
Kus po zásahu opět prudce podklesne na zasažený zadní běh. Značení je výraznější oproti ráně na přední běh. Někdy dokonce může být tak silné, že kus dopadne koncem trupu až k zemi. Vzhledem k větší síle kosti může dojít pouze k jejímu naštípnutí a značení potom není tak výrazné. Při následném štvaní se stává, že kost povolí a prorazí svalovinu, popřípadě stehenní tepnu. Zvěř má snahu unikat oproti poraněnému přednímu běhu z kopce, opět s ohledem na to, aby přenášela co největší tlak na přední – zdravé běhy.
Nástřel: Nacházíme kostní tříšť, která bývá mnohdy delší a má větší sílu, než tříšť z předního běhu. Kus zanechává silné zápory, stříž bývá kratší, či středně dlouhá, podle umístění zásahu. V případě jelení zvěře bývá na nástřelu často světlý chlup, který se u této zvěře vyskytuje na vnitřní straně stehna. Barva je spíše světlá a je ji poměrně dost, zvlášť při porušení tepny.
Dosled: S ohledem na větší množství barvy ve stopě, je oproti přednímu běhu dosled zvěře o něco jednodušší. Silnější kost také způsobí větší plochu poškození a poranění.
Téměř vždy končí dosled štvaním a stavěním. Proto jsou nároky na kvalitu psa velmi podobné, jako u rány na přední běh.
Tento postřel patří k nejčastějším a je důsledkem špatně umístěné rány na komoru.
Zasažená jelení zvěř značí škubnutím a často při zásahu trávníku se více či méně nahrbí a pomalu zatahuje do krytu, kde velmi brzy zaléhá. Ovšem v případě jakéhokoliv vyrušení se opětovně zvedá a odchází poměrně daleko. V případě zasažení zvěře do střev, kus po zásahu velmi často vyhodí zádními běhy a to tím silněji a výše, čím níže a více vzadu byla zasažena. U černé zvěře je značení skoro nevýrazné a toto smrtelné zranění bývá mnohdy považováno za ránu chybenou. Barva se totiž objevuje až po několika desítkách metrů a tak myslivec často opouští místo nástřelu s tím, že nejspíš chybil.
Nástřel: Nalézáme středně dlouhou, v případě nízkého zásahu na měkko, světlou stříž, která se nachází v oblasti břicha. V případě vyššího zásahu stříž tmavší až šedou. Barva bývá vodnatá, spíše světlá, často s obsahem trávníku. Množství barvy na nástřelu se odvíjí od toho, jestli střela prošla z obou stran a nebo zůstala v dutině břišní. Záleží také na síle zabělení kusu, zvlášť u zvěře černé. Při zásahu do střev je barva sice světlá, ale je znečištěna obsahem střev. Často ji nalézáme ve stopě. Zůstávají také otěry na křovinách, slabých kmíncích stromů atd.
Dosled: Ve většině případů rána na měkko, či do střev, znamená, že dojde ke znečištění dutiny břišní a následně pak k sepsi. Proto je nutné dosled o pár hodin, minimálně o čtyři hodiny, pozdržet. V zimních měsících, kdy je sníh a mráz, ještě déle, protože zvěř je schopna si horečku na sněhu chladit a její nástup tak protáhnout. Ochuravění (sepse) velmi usnadňuje psovi dosled jak při štvaní, tak i stavění.
Při zásahu do jater značí jelení zvěř velmi málo, křečovitě sebou v ráně trhne a na chvíli strne. Potom zatahuje do krytu. Někdy má i vrávoravou chůzi a skoky, které se zkracují. Zhruba po pár stech metrech zvěř zaléhá a následně zhasne. Při nízkém zásahu jater značí jelení zvěř podobně, jako při zásahu komory a to vysokým výskokem všemi čtyřmi běhy. Při uniku však nesklání větrník k zemi.
Nástřel: Kratší přestřelená srst z horní oblasti hrudníku. Barva je skoro až do černa, na ohmatu krupičkové konsistence a při průstřelu i s drobnými kousíčky jater.
Dosled: Opět vhodná časová prodleva s ohledem na ochuravění.
Samotný dosled s dobře vedeným psem nebývá příliš náročný a ve většině případů nalezneme na konci již zhaslý kus, ležící v průměrné vzdálenosti kolem tří až čtyř set metrů.
Tento druh zásahu vzniká nejčastěji při nesmyslných snahách střelců poškodit co nejméně zvěřiny, kdy se střelec pokouší o zásah hlavy, který je z více důvodů nemyslivecký. Tento druh poranění vzniká často i při společných lovech, kdy je zvěř lovena většinou v běhu a není tak možné zcela přesně umístit zásah na komoru.
Tato rána je velmi riskantní, protože mozkovna černé, ale i jiných druhů zvěře, poskytuje jen malý cíl a mnohdy při sebemenším pohybu může dojít k ustřelení čelisti, nebo ryje.
Zasažená zvěř často po ráně přepadne na přední část a hroutí se k zemi v důsledku velmi silného otřesu hlavy. Velmi rychle ale opět vstává, uniká a potřása přitom hlavou. Často je také dobře viditelná visící, či houpající se čelist. Takto raněný kus se úmyslně snaží vyhýbat hustě zapojeným porostům, kde se ještě více zraňuje. K úniku naopak vyhledává vyšší a starší porosty. Poměrně v krátké vzdálenosti zalehá.
Nástřel: Nalézáme světlou barvu s přiměsí slin. Pakliže je ustřelena jen jedna strana sanice (při ráně zezadu), tak houpající se čelist kreslí pobarvenou stopu ve tvaru písmene Z. Barvu nacházíme skoro po celé stopní dráze, ale jen v omezeném množství. Na nástřelu také velmi často nalézáme zbytky vystřelených zubů, či kousky nosních kostí a nebo kus čelisti samotné. Stříž je krátká, nebo středně dlouhá, většinou světlejší.
Dosled: Jedná se o jeden z nejnáročnějších dosledů vůbec. S ohledem na nepoškozené vnitřní orgány a nezraněné běhy, zvěř bez problému uniká.
Po zvednutí ze zálehu nám kus odchází i mnoho kilometrů. Jeho stopa je mnohokrát křižována jinou zvěří a proto je dosled velmi náročný jak po stránce nosové, tak po stránce fyzické.
Zvěř nemůže přijímat potravu ani vodu a při takovém zranění je ve většině případů po několika dnech, max. týdnech, odsouzena k smrti vyčerpáním, hladem a žízní. Dosled takto poraněných kusů končí velmi často nezdarem v důsledku sejití ze stopy, či v důsledku nedostačujícího a málo důrazného štvaní. Často v těchto případech selhávají i zkušení a fyzicky velmi zdatní psi.
Poznámka:
Úmyslné zásahy hlavy jsou ve všech případech zbytečné, neopodstatněné a nemyslivecké.
Pouze dostřelná rána na hlavu má své opodstatnění.
Pokusme se prosím těmto ranám vyhýbat!!
Každý postřel přináší zvěři utrpení, nicméně zásah ryje, větrníku, či čelisti, přináší zvěři největší a také nejdelší utrpení vůbec, s malou nadějí úspěšného dosledu.
Při zásahu do zvěřiny je málokdy možné pozorovat nějaké značení. Při ranách na hřbet, kdy je zasažena pouze zvěřina, se při zásahu zvěř přikrčuje. Při zásahu na spodek hrudníku, nebo při zásahu vysoko na běh, bez poškozeni kosti, zvěř značí vysokým výskokem, podobně jako při zásahu komory. Při škrábnutí krku, kdy není zasažen jícen, zvěř uhýbá celým tělem a ve skocích uniká, jako zdravá.
Nástřel: Nacházíme větší množství barvy, protože rána je otevřená (škrábnutá).
Na stopní dráze ale později mizí úplně. Také je možno najít drobné kousky svaloviny. Velikost stříže a její délka, je podmíněna místem zásahu.
Dosled: Nutnost použít řádně vedeného psa, který má důrazné štvaní a stavění. Pak je naděje, že takto lehce škrábnutý kus uštve.
Jedná se o obrnou ránu. Takto otřesený kus, mírně omráčen následkem otřesu mozku, okamžitě po zásahu klesá k zemi. Velmi brzy se ale vzchopí a uniká. Musí být vystřelena druhá rána jinak je dosled bezvýsledný.
Nástřel: bývá často nalezen odštěpek parohu, nebo i celá výsada.
Chybená zvěř většinou ránu neznačí a když, tak pouze úlek. Při následném útěku brzy zůstává stát, aby jistila zpět. Beká -li, znamená to s největší pravděpodobností, že byla chybena.
Hodně nízko podstřelený kus, kdy střela zasáhne buď zeminu, kámen, kus skály, nebo drn, které se mohou vymrštit a mohou zasáhnout zvěř, mohou vytvořit mylný dojem, že byl kus zasažen.
Někdy také pouhý zvuk, či tlak střely, která kus míjí, může vyvolat značení zvěře. Často potom následuje bekání, které nezkušeným lovcům skýtá marnou naději.
Zkušený vůdce barváře Michal Strakoš popsal postřelové znaky a značení zvěře po výstřelu pro web dosledbarvarem.cz.