Výcvik barváře není lehkou záležitostí a je časově náročný. Výcvikem barváře pojednává několik knih a článků, které se tomuto tématu věnují. Zde uvádím výčet několika z nich.
- Práce na barvě – Hans-Joachim Borngräber (2020)
- Storočie s farbiarmi 1900-2000 – Branislav Baka, Milan Pavlík (2015)
- Naše farbiariky II. – Branislav Baka (2010)
- Horské plemená psov v službách poľovníctva – Branislav Baka, Jaroslav Jevčák (2008)
- Pobarvenou stopou – Vladislav Krop (2000)
- Farbiar v poľovníckej praxi – Branislav Baka (1975)
- Dohledávky a dosledy – Jan Báča (1970)
- Barvář jeho chov vedení a upotřebení – Viktor Jugl (1954)
- O psu barváři – František Jan Peřina (1947)
- Teoretické základy výcviku psů – Mojmír Kabát
- Nácvik poslušnosti Farbiara – Dušan Slivka (časopis polovnictvo a rybárstvo)
Článek z Stáž myslivosti ze dne 15. listopadu 1927
Hanoverští barváři
Dny 8. až 10 srpna byly pro mne velikou slavností, nebo jsem měl opravdu vzácnou příležitost zúčastniti se cvičitelského kuzsu a zkoušení hanoverských barvářů, pořádaného za vedení lesního ředitele p. inž. Glatze a za soudcování ředitele panství p. Hohne z Matzen (Dolní Rakousy).
Dnes jest něco podobného u nás skutečně velikou vzácností. Zvěře jelení, dančí a černé, na jejiž studené stopy i pobarvené dráhy jest barvář cvičen, stále ubývá a tím mizí i barváři, tito specialisté pro sledování zvěře vysoké, jsouce nahražování všestraněji upotřebitelnými druhy psů. Jest samozřejmo, že to, co konáme např. s ohaři při práci na barvě, jest jen neúplnou napodobeninou skutečné práce barváře.
A pak: Kdo by si nechal ujít viděti něco podobného na Břeclavsku, v tomto krásném mysliveckém eldorádu historických zemí čs. republiky, které jako v hlavě zachovává, ochraňuje a udržuje jeden z neuznávanějších myslivců J. J. panující kníže Jan II. z Lichtensteinů?
Mezi toky a rameny řek Moravy a Dyje nalezneme parkoviště hospodářství s věkovitými duby, které se střídá s velmi dobře zapojenými huštinami i pěknými mýtnými porosty, převážně listnatými. Úrodná půda bývá na mnohých místech při deštivém počasí zaplavována, vše roste tam „jako z vody“, některé mlaziny činí zrovna dojem džunglí. K zpestření přispívá i to, že lesní a parková scenerie je spojena s rybníky, říčními rameny a tůněmi. Téměř všechny druhy domácích listnáčů zde najdeme – ale také skoro všechny druhy lovné zvěře. Jest zde zvěř jelení, dančí, srnčí, zajíci, králíci, bažanti, koroptve, křepelky, divocí holubové, všechno ptactvo vodní atd., p. nadlesní Schwetz pase zde několik rodin čapích, choval zde i orly. Hojně přetahují volavky.
Stav zvěře jest velmi krásný, nejsilnější jelen v paroží asi osmnácterák. Laik by si asi myslel, jak velikých škod musí tato zvěř způsobiti v lese (část je oplocena) a zatím málokde najdeme ostrouhané stromky nebo škody z okusu. Lesní půda je tak bohatou, že dává vzniknouti bujné vegetaci. Na místo jednoho poškozeného vzniknou tři jiné stromky, rány se hojí „jako po balzámu“.
Kam okopohlédne, všude vidíme neobyčejnou krásu přírody, všude nějakou zvěř a všude také známky jejího pečlivého ošetřování.
Přes několik polesí vede dobře udržovaná lesní dráha, známka to, že i při krásné myslivosti pamatuje se na intensitu lesního hospodářství.
Dopoledne prvého dne bylo věnováno teoretickému výkladu o výcviku a používání hanoverských barvářů, při kterém někteří účastníci vyměňovali své názory a sdělovali zkušenosti a poznatky. Ukazováno a opakováno bylo správné stáčení barvářského řemene.
Odpoledne bylo prohnáno několik lečí bez střelby, při čemž pozorovatelé zálomky poznačili několik drah vytlačené zvěře jelení. Za dvě hodiny na to, až stopy dostatečně vychladly, byli na nich zkoušeni tři mladí barváři a sice „Hirschmann-Buchlau“, patřící velkostatkáři Berchtoldovi z Buchlova, vůdce Ig. Král, lesní v Buchlově, „Hirschmann-Il.-Lahnen“, ČLP 352 F, vůdce vrch hajný Schultes, Břeclav a „Jutta-Lahnen“, vůdce vrch. hajný Štefáček. Oba psi posledně jmenovaní patří lesnímu úřadu břeclavskému.
Cvičení barvářů na vychladlých stopách zdravé zvěře jest velmi důležitým a nemělo by se pomíjet, neboť zřídka kdy se stává, že postřelený kus zvěře barví hned od nástřelu. zpravidla nacházíme teprve po sto i více krocích prvou kapičku vodnaté znečištěné barvy. Není-li pes cvičen na stopě zdravé zvěře, selže nám dříve, než se k barvě dostal.
Sledování musí se díti nosem při zemi, nikoliv nosem zdviženým. Zkoušeno bylo též odložení psů.
Dva kandidáti zhostili se svého úkolu celkem dobře, jeden jsa necvičen na drahách zdravé zvěře, neobstál.
Při ranní šoulačce podařilo se pro zkoušení dvou starých barvářů postřeliti dvě laně. V obou případech našla se hned barva buď na nástřelu, nebo nepatrný kousek od něho.
Čtyři hodiny po potřelení bylo započato se sledováním. Nastoupil vrchní správce Miekota s barvářem „Solo Hahnenklee“, patřícím lesnímu úřadu břeclavskému.
Vůdce správně označil postřelení: vysoko, zadní běh. Pes pevně zalehl do řemenu, kus dráhu sledoval, nechal se však vůdcem uvést v omyl k sledování ostatních osmi kusů zdravých. Bylo nutné se vrátit k poslední barvě. Odtud pes sledoval výborně posteřlený kus, ukazoval barvu a za malou chvilku vypracoval postřelený kus.
Laň se vylomila s pobarveného lože a prchala. Barvář byl puštěn z řemene, hlasitě kus štval a konečně asi po 900 krocích pevně stavěl. Vůdce se přiblížil a ranou dostřelnou kus složil. Chování psa u složené laně bylo rovněž velmi dobré.
To, co zde zcela stručně vypravuji, odehrálo se asi během půlhodinky ve vysokém lese, s travnatým a buřenitým podrostem. Byly to chvilky rozčilení, nadšení a uspokojení nad vykonanou prací dobrého psa.
Druhý barvář, fena „Hella-Wendengau“ Člp 353 F, patřící rovněž lesnímu úřadu v Břeclavi byla přivedena svým vůdcem les. aspirantem Weilengerem 3 1/4 hodiny po postřelení: vzadu na měkko. Pes velmi dobře pracoval, neměl však bohužel příležitost ukázat barvářskou práci celou, t.j. i se štvanicí a stavěním, protože dovedl ke kusu asi 400 kroků od nástřelu zhaslému.
Třetího dne konány zkoušky na drahách zdravé zvěře s mladými abrváři, kteří znovu úspěšně pracovali. Marně však se hledala příležitost, aby druhý starý pes mohl ukázati svoji práci při štvanici a stavění.
Tím byly ukončeny tři myslivecké svátky pro mne. Myslím , že byly skutečnými svátky pro všechny účastníky. Krásné požitky a dojmy nedají se ani dobře zapsat, to se musí prodělat.
Posudek výkonů upravil jsem dle soudcovské zprávy řed. Hohne. Předkládám článeček našemu čtenářstvu, abych upozornil na vzácný druh psů barvářů, kteří jsou u nás takřka vymírajícím druhem, na jejich krásnou práci a důležitost chovu všude tam, kde sobecký člověk dopřává ještě kousek místečka králi našich lesů – jelenu!
Lovu zdar
Josef Žalman
